O MNĚ

Bylo mi 32 let a kamarádky rodily děti. Já se tou dobou rozváděla. Rutinní práce v kanceláři mě nudila, můj brácha tropil hlouposti a táta pomalu umíral na nevyléčitelnou nemoc, o které jsme v životě neslyšeli (ALS). Mamka táhla celou rodinu a já žila 1000 km daleko.
 
Můj svět se mi hroutil pod rukama jako domeček z karet. Trápila jsem se bezmocí, obavami a smutkem. Neustále jsem přemýšlela, proč tohle muselo potkat zrovna mě a moji rodinu?
Proč mě můj manžel nepodpoří, proč nechce náš vztah zachránit? Co bude dál? Jak to zvládnu? Co mám dělat?
 
Moje sebevědomí nebylo nikdy nijak vysoké. Už v mládí jsem nabyla pocitu, že nejsem dost inteligentní, že nejsem dost zajímavá a zábavná. Lidem jsem lichotila svojí laskavostí a úslužností, přizpůsobovala se jejich přáním a potřebám, hlavně aby byl klid. Mluvit před lidmi a na schůzích pro mě bylo utrpením, vyjádřit svůj názor nebo myšlenku nadlidským výkonem, červenala jsem se studem, bušilo mi srdce, poléval mě horký pot, schovávala jsem se v pozadí a vyhýbala se nepohodlným situacím. Tolik jsem záviděla druhým jejich sebevědomí, znalosti, důvtip, úspěchy a hmotné statky. 
 
V manželství jsem fungovala, jak nejlépe jsem uměla.  Svého muže jsem milovala a snesla bych mu modré z nebe. Neuměla jsem říct NE, abych ho nezklamala. Neuměla jsem vyjádřit své pocity, neuměla jsem sdílet své touhy a potřeby bez toho, abychom se  pohádali. 
 
Uměla jsem vydělat dost peněz, zajistit vše potřebné, ušetřit peníze, obstarat domácnost, nakoupit a uvařit. Z práce jsem chodila vyčerpaná a frustrovaná. Jela jsem na autopilota a vytvořila si vztah, ve kterém jsem nebyla šťastná. Měla jsem pocit, že se o mě můj muž nezajímá, že jsem na všechno sama, že každý chceme něco jiného. On trávil volný čas svým způsobem – v hospodě, kolem auta, které tunil, nakupováním zbytečností. Já se zabavila s kamarádkami a cestováním. Cítila jsem se osamělá a odmítaná. To bolelo ze všeho nejvíce...
 
Vyrostla jsem na vesnici o padesáti obyvatelých, moje rodina byla spíše chudších poměrů, přesto jsme měli s bráchou hezké a svobodné dětství. Rodiče nám dopřávali, co jen ze svých malých platů mohli. Žádali mě pouze o dvě věci: neudělat ostudu a neprojevovat se nijak extravagantně ve svých názorech nebo vzhledu. Rostla ze mě poslušná, hodná a tichá zamindrákovaná holka. Byla jsem na kost hubená, měla odstáté uši a ještě k tomu ráčkovala. Děti mi nadávaly do torpéda a kamarádka mě šikanovala. Jeden týden byla nej kámoška a druhý týden mě fyzicky a psychicky týrala. Styděla jsem se za sebe, za náš dům, myslela si, že jsem hloupá a nešikovná. Střední školu jsem prolezla s odřenýma ušima a okamžitě jsem nastoupila do první kanceláře, kterou mi taťka dohodil a jala se poznat dospělácký život. 
 

Se strachem a pár librami v kapse jsem o dva roky později odjela do Londýna jako au-pair. Bylo mi dvacet. Hlídala jsem děti, uklízela bohatým lidem domy, pracovala i 10 hodin denně. Původně jsem odjížděla na 6 měsíců a zůstala 15 let. Vdala jsem se celkem mladá (25 let) a postupně se svou pílí a odhodláním vypracovala. Vydělávala jsem balík peněz. To bylo pro holku z malé vesnice neuvěřitelným vítězstvím. Moje ego se pyšnilo, nadnášela jsem se metr nad zemí, konečně jsem byla někdo a navenek se cítila lépe. Měla jsem přece co ukázat!
 
Ale pak se to začalo hroutit. Chodila jsem do poradny a na terapii. Cítila jsem, že musí existovat lepší život, že takhle to dál nejde.
S mužem jsem se dohodli na rozvodu a já přemýšlela, co chci od života, co mu dodá smysl a naplnění? Začala jsem se znovu potkávat s muži, ale trajdání po barech a večírcích mě vyčerpávalo, nikam to nevedlo. Chyběla mi láska, porozumění, objetí, parťák po boku.
 
Současného partnera jsem potkala následující rok na lyžovačce ve Francii a ten samý měsíc jsem se přihlásila na víkendový kurz osobního koučinku. Přišla obrovská inspirace a hned mi bylo jasné, že se to chci naučit a dám tomu maximum. Dvacet měsíců jsem tak při práci a novém vztahu pilně studovala a praktikovala na komkoliv, kdo se dobrovolně přihlásil. Pomáhala jsem lidem kolem sebe hubnout, najít si partnera, lépe zapadnout do kolektivu, zlepšit vztahy, změnit návyky, budovat kariéru, sebevědomí a sebehodnotu.
 
Nejdřív jsem musela pomoct sama na sobě. Měla jsem v sobě spoustu smutku, pochyb, limitujících názorů o sobě, o tom, jak fungují vztahy, život, peníze. Toužila jsem být sebevědomá, být vidět a slyšet, mluvit na veřejnosti, cítit se spokojená, lépe komunikovat s partnerem, budovat zdravý vztah a naplňující kariéru. Chtěla jsem víc žít a méně pracovat.
 
S výborným hodnocením jsem dodělala certifikovaný, akreditovaný kurz koučinku (personal performance coaching) a najala si první placenou koučku. Jmenovala se Dana a pocházela z Moldávie. Byla naprosto úžasná a já se do ní a do koučinku zamilovala ještě víc! Pomohla mi ujasnit si, co opravdu chci, co už mi neslouží, najít si svůj směr a věřit v sebe a ve své schopnosti.
 
S partnerem jsme během prvních společných let zažili skutečné dobrodružství. Koupili jsme starší domek v Londýně a vytvořili si hezký domov. Cestovali jsme po světě, pořídili si našeho prvního psa, do Čech jsme se vraceli, jak to jen šlo. Taťka po čtyřech letech boje s nemocí zemřel a já dala po devíti letech v práci výpověď. V Čechách jsme koupili dům u lesa a rozhodli se začít tvořit nový život. Dnes jsme spolu přes sedm let, máme dva psy, pracujeme on-line z domova.  
 
Za posledních osm let, tedy od doby, kdy jsem prvně poznala koučink, jsem hodně vyrostla a dospěla. Z našetřených peněz a s pomocí rodiny jsem investovala do nemovitostí, které mi dnes přinášejí pravidelný příjem. V rámci osobního růstu a supervize jsem prošla dvouletou terapií Gestalt. Ta mě naučila žít více v přítomnosti skrze své tělesné pocity a emoce a méně skrze své myšlenky a výplody fantazie.
 
Investovala jsem tisíce liber, tisíce dolarů, tisíce euro a desítky tisíc korun do dalšího vzdělání, osobního rozvoje, knih, kurzů a rozvoje svého byznysu. Překonala jsem paralyzující strach mluvit před lidmi a dnes si to docela užívám. Pracovala jsem se stovkou dobrovolníků a klientů z různých koutů světa. Poslouchám jejich příběhy a doprovázím je na jejich cestě životem. Pracovala jsem s podnikateli a podnikavými lidmi v byznys mastermindech, uspořádala jsem ženské kruhy, workshopy, webináře a pobyty pro své klienty a klientky.

Prožívám více radosti, klidu a naplnění ze života, přestože mi přináší různé situace. Věřím v plynutí života tak, jak má být. Ať s vlastními dětmi nebo bez. Věřím ve svou schopnost ustát život a postarat se o sebe, předávat druhým optimismus, radost, naplnění i výsledky. 
 
Věřím, že strach nám ukazuje cestu, kterou se máme vydat. Také věřím, že je naším posláním žít jednoduchý, šťastný a naplněný život. Užívat si ho s radostí z toho, kdo jsme, co máme a co děláme. Skrze důvěru, zdravé a hluboké vztahy vzkvétá náš osobní i profesní život. Můžeme tak prožívat život s větší radostí a vnitřní spokojeností nebo lépe řešit náročné situace a krize.

Momentálně pracuji především s nezadanými ženami, které touží najít a vytvořit si spokojený, funkční a zdravý vztah založený na sebehodnotě a důvěře. Přidejte se do naší facebookové komunity Ženy a vztahy a obklopte se fajn ženami na cestě za zdravým, hlubokým a důvěrným milostným vztahem.


Petra Slade
Hutě pod Třemšínem 79
IČ 07166974
Zapsána v živ. rej. MěÚ Příbram - OŽÚ dle § 71 odst. 2 živnostenského zákona č. 455/1991 sb. od 28. 05. 2018.

 
 


«   O VÁS


2018 ....... 2020 © petraslade.com
webdesign | websystem | KAO.cz