Jak žít v přítomnosti?» Blog
Žít v přítomnosti učí třeba jóga, meditace nebo gestalt terapie.
Od Kateřiny (autorka článku, link dole) jsem se mnohému naučila v rámci terapie a sebepoznání.
Jsem žena, která pořád nad něčím přemýšlí, něco vymýšlí... vše mi musí dávat smysl, musím to nejdříve pochopit. A tak mi mozek pořád frčí. Někdy třeba i ve čtyři ráno. Nebo když řídím auto, dojedu z bodu A do bodu B, aniž bych věděla jak jsem se tam dostala. To znamená, že neustále žiju ve své hlavě.
A tak se učím sestoupit z hlavy do těla, pocitů a vjemů. Abych taky žila zbytkem svého JÁ.
Prakticky to znamená, že třeba v posteli před spaním vnímám pocit tepla pod peřinou, jak je mi útulno, jak je mi příjemný materiál mojí peřiny.
V autě vnímám jak sedím na sedačce, jestli je mi to pohodlné, kde mě právě něco bolí nebo pne, zhluboka dýchám. Tím pádem mám alespoň chviličku, kdy nepřemýšlím! A hlavně si všímám svých (tělesných) potřeb a může je pak lépe uspokojit.
Rada od Kateřiny a celý článek zde:
Zkuste vědomě přecházet mezi těmito třemi úrovněmi (tělo, prostředí/vjemy, hlava/fantazie). Nemusíte bojovat s vaší myslí, prostě se pozorujte. Jakmile si uvědomíte, že už zase upíráte pozornost na vaše úzkostlivé myšlenky, máte na výběr: zůstat u těch myšlenek, až na ně začnete reagovat na úrovni tělesných pocitů stresu, nebo se napojit na vaše tělo a uvědomit si, jak nádech střídá výdech, že kolem sebe máte relativní klid a žádné nebezpečí vám nehrozí. Jakmile se uklidní i vaše mysl, jste připravena reagovat na jakoukoliv situaci mnohem lépe.
https://www.incorporeveritas.com/jak-zit-v-pritomnosti/
Od Kateřiny (autorka článku, link dole) jsem se mnohému naučila v rámci terapie a sebepoznání.
Jsem žena, která pořád nad něčím přemýšlí, něco vymýšlí... vše mi musí dávat smysl, musím to nejdříve pochopit. A tak mi mozek pořád frčí. Někdy třeba i ve čtyři ráno. Nebo když řídím auto, dojedu z bodu A do bodu B, aniž bych věděla jak jsem se tam dostala. To znamená, že neustále žiju ve své hlavě.
A tak se učím sestoupit z hlavy do těla, pocitů a vjemů. Abych taky žila zbytkem svého JÁ.
Prakticky to znamená, že třeba v posteli před spaním vnímám pocit tepla pod peřinou, jak je mi útulno, jak je mi příjemný materiál mojí peřiny.
V autě vnímám jak sedím na sedačce, jestli je mi to pohodlné, kde mě právě něco bolí nebo pne, zhluboka dýchám. Tím pádem mám alespoň chviličku, kdy nepřemýšlím! A hlavně si všímám svých (tělesných) potřeb a může je pak lépe uspokojit.
Rada od Kateřiny a celý článek zde:
Zkuste vědomě přecházet mezi těmito třemi úrovněmi (tělo, prostředí/vjemy, hlava/fantazie). Nemusíte bojovat s vaší myslí, prostě se pozorujte. Jakmile si uvědomíte, že už zase upíráte pozornost na vaše úzkostlivé myšlenky, máte na výběr: zůstat u těch myšlenek, až na ně začnete reagovat na úrovni tělesných pocitů stresu, nebo se napojit na vaše tělo a uvědomit si, jak nádech střídá výdech, že kolem sebe máte relativní klid a žádné nebezpečí vám nehrozí. Jakmile se uklidní i vaše mysl, jste připravena reagovat na jakoukoliv situaci mnohem lépe.
https://www.incorporeveritas.com/jak-zit-v-pritomnosti/
10. 12. 2018